Hoegaarden

Hoegaarden je od středověku spojován s pšeničnými pivy typu witbier — v roce 1758 měla obec s dvěma tisíci obyvatel na osmatřicet pivovarů, které dohromady vyvážely bílá piva až do Nizozemska a Porýní. V polovině dvacátého století však pšeničná tradice ustoupila poptávce po ležácích a v roce 1957 zavřel poslední místní witbier-pivovar Tomsin. Styl v regionu prakticky vymizel.

V roce 1966 se ho ujal bývalý zaměstnanec pivovaru a místní mlékař Pierre Celis, který postavil v Hoegaardenu novou varnu — nejprve v seníku svého strýce, později v samostatné budově. V roce 1978 podnik přejmenoval na Brouwerij De Kluis („klášter“) jako poklonu středověké klášterní tradici. Vracel se k historické receptuře s pšenicí, koriandrem a sušenou kůrou hořkého pomeranče (curaçao); pivo dnes obsahuje 4,9 % alkoholu a servíruje se nefiltrované, se zákalem a s plátkem citronu.

Po požáru v roce 1985 získala kapitálovou účast skupina Interbrew a Celis nakonec podnik prodal (v Texasu později otevřel Celis Brewery). V roce 2004 se Interbrew sloučil s brazilskou AmBev do InBev a Hoegaarden se dnes jako značka dostal do koncernu Anheuser-Busch InBev. V roce 2006 InBev oznámil přesun výroby do závodu Jupille, ale po vlně kritiky kvality a protestech místních rozhodnutí v roce 2007 zrušil a Hoegaarden se vaří dál v původní obci. Značka se stala globálním etalonem stylu witbier.