Klášterní pivovar Želiv

Klášter Želiv na pomezí Pelhřimovska a Humpolecka založil v roce 1139 kníže Soběslav I. jako benediktinský a v roce 1149 do něj byli povoláni premonstráti z porýnského Steinfeldu. První zmínky o vaření piva v klášteře pocházejí ze 14. století. V polovině 15. století zabral klášter husitský král Jiří z Poděbrad ve prospěch šlechtické rodiny Trčků z Lípy, která zde vládla přes 130 let; z jejich období pochází i podrobný popis pivovaru z roku 1617, kdy pivovarský provoz patřil ke klíčovým hospodářským aktivitám panství.

Po návratu premonstrátů se v pivovarnictví pokračovalo. Klášter byl zásadně přestavěn po požáru v roce 1712 podle projektu architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela do svébytného barokně-gotického stylu, ve kterém stojí dodnes. Tradice vaření piva byla ale definitivně přerušena v roce 1907 po dalším velkém požáru areálu; obnovit se ji za první republiky ani v poválečném období nepodařilo. Po roce 1948 byl klášter navíc znárodněn a v letech 1950–1956 zde fungoval internační tábor, kde bylo drženo 464 kněží a řeholníků včetně pozdějšího kardinála Františka Tomáška.

Kanonie premonstrátů znovu založila Klášterní pivovar Želiv v roce 2016; ten prošel rekonstrukcí, byl vybaven moderní technologií a zaměřuje se na klasické české ležáky a klášterní speciály — mimo jiné pivo s medem a bylinkami z klášterní zahrady. V areálu funguje pivovarská restaurace a hostel pro návštěvníky a v roce 2010 byl celý klášterní komplex prohlášen národní kulturní památkou. Klášter dnes obývá aktivní komunita 33 premonstrátů, kterou pivovar hospodářsky podporuje.